Anekdoty a vzpomínky z 30 let byznysu
Pošlete nám svou anekdotu nebo osobní vzpomínku z třiceti let byznysu!
Zveřejníme ji zde a v našem » časopise PLUS.
„I z transakcí máte hodně zážitků. Vzpomínám na dlouhé a kontroverzní jednání asi před dvaceti lety. Někdy kolem půlnoci, kdy situace sama o sobě už byla plná adrenalinu, prodávající najednou vytáhl z bundy pistoli ..." » více
Arthur Braun, advokát & managing partner, bpv Braun Partners
„Kolem roku 1987 jsme do Wolfsburgu pozvali vedení Škody. Tehdy jednání málem ztroskotala, protože náš kuchař nedokázal uvařit pořádné švestkové knedlíky ..."
» více
Carl H. Hahn, býv. předseda představenstva Volkswagen AG a zakládající prezident ČNOPK
„Ve čtvrtek 9. 9. 1999 se otevírá zrekonstruovaná budova banky na Václavském náměstí. Kopule, nový prostor pro pořádání akcí, vítá první hosty. Nadšení je obrovské. Panoramatický výhled široko daleko nemá konkurenci ..." » více
Hana Pavlištová, býv. reprezentantka Bayerischen Landesbank, později viceprezidentka ČNOPK
„Cestování za obchodními partnery bylo v 90. letech někdy docela dobrodružné, a to nejen kvůli poměrně hlubokým dírám na silnici. I kvůli ostatním řidičům...“ » více
Georg Keseberg, General Manager, Mubea CZ
„V roce 1997 jsem nastoupil jako zástupce výkonného člena představenstva ČNOPK v Česku. Zájem německých firem o český odbytový trh byl enormní. Dvanáct zaměstnanců denně zpracovávalo 60-80 poptávek týkajících se vstupu na trh skoro jako na běžícím pásu ..." » více
Bernard Bauer, výkonný člen představenstva ČNOPK
„Správa pohledávek byla v devadesátkách skutečně veselá. Spojovaná spíše s vymahači z východu. Jedna reklamní agentura nechtěla zaplatit tiskárně za nepovedený tisk brožur na obklady z kamene ..." » více
Ivan Kocmánek, jednatel, Logicall Česká republika
„V roce 1993 jsem řídil česko-slovenské zastoupení farmaceutické korporace BerlinChemie/Menarini. Jednou jsme měli důležité jednání na ministerstvu zdravotnictví. V předvečer přiletěl z Florencie CEO ..." » více
Ivan Oliva, Managing Director, Avilo
„Začátkem 90. let jsem spoluzakládal pražskou pobočku německé PR agentury. Od začátku jsme se pro naše české kolegy, kteří do té doby většinou znali jen socialistickou monotónní pracovní rutinu, pořádali školení a semináře, abychom je připravili na nové podmínky ..." » více
Dr. Borek Severa, jednatel, MediaConsulting
„Svou kariéru jsem vlastně začal na kole v Českých Budějovicích. Tehdy jsem hledal téma své diplomové práce. Jel jsem z jedné firmy, ale jejich zadání se mi úplně nelíbilo. ..." » více
Milan Šlachta, reprezentant Bosch Group CZ & SK │ prezident ČNOPK
„Politický obrat 1989 – Najednou nic nebylo jako dřív. Všechno bylo zpochybněno. Začalo období dramatických změn..." » více
Wolfram Schnelle, býv. vedoucí oddělení průmysl a zahraniční obchod, IHK Dresden
„Postavit továrnu v Čechách se Franz Borgers rozhodl z přesvědčení. Zaujala ho poloha, země, kultura. Pracovní nasazení českých zaměstnanců ho ohromilo už v prvním roce výroby..." » více
Uwe Hengstermann, CEO, Borgers CS, vizeprezident ČNOPK
„Můj první přímý kontakt s Českou republikou se odehrál před sedmi lety v Teheránu. S manželkou jsme byli pozváni na recepci, kterou pořádal tehdejší český velvyslanec Petr... " » více
René Harun, býv. ředitel AHK Írán, zástupce výkonného člena představenstva ČNOPK
I z transakcí máte hodně zážitků. Vzpomínám na dlouhé a kontroverzní jednání asi před dvaceti lety. Někdy kolem půlnoci, kdy situace sama o sobě už byla plná adrenalinu, prodávající najednou vytáhl z bundy pistoli. Chtěl nám ukázat, že jeho firma je dobře zabezpečená, i když hodně transakcí probíhá v hotovosti. Náš klient, majitel rodinné firmy z Vestfálska, málem dostal infarkt. Nebo jedno moravské specifikum při koupi firmy u Zlína. Prodávající byli do konce života finančně zajištěni, ale trvali na tom, že budou mít doživotní právo sklízet tři švestky v areálu firmy za účelem pálení slivovice. Tento požadavek byl také zahrnut do smlouvy.
« zpět
Kolem roku 1987 jsme do Wolfsburgu pozvali vedení Škody. Tehdy jednání málem ztroskotala, protože náš kuchař nedokázal uvařit pořádné švestkové knedlíky. Ale jinak to bylo úspěšné setkání. Kromě těch švestkových knedlíků šlo všechno jako po másle. (...) Později jsme se mohli podívat i my do Škodovky. Snažili jsme se Škodováky získat, na rozdíl od Francouzů s Renaultem. Cítili jsme, že je zajímá naše filozofie řízení a spolupráce s podnikovými radami a okamžitě jsme zařídili další intenzivní návštěvy ve Škodě i ve Wolfsburgu. (...) Proto pak v podniku všichni chtěli k nám a v žádném případě – a v tom nám strategie Renaultu opravdu „pomohla“ – být degradováni na pouhou montovnu. « zpět
Ve čtvrtek 9. 9. 1999 se otevírá zrekonstruovaná budova banky na Václavském náměstí. Kopule, nový prostor pro pořádání akcí, vítá první hosty. Nadšení je obrovské. Panoramatický výhled široko daleko nemá konkurenci. Původně to bylo ošklivé podkroví, jen dvě třetiny dnešní kopule. Fantazie našeho architekta Moritze Haische neznala mezí. Podkroví se rozšířilo na 360°, přibylo druhé patro, přístup výtahem přes střechu, napojení na 6. patro. Před očima mi rostou nejkrásnější prostory na pořádání akcí v Praze. V té době jsem jako členka představenstva zodpovídala za rekonstrukci. Na výsledek jsem dodnes pyšná! Dnes je kopule symbolem ČNOPK.
« zpět
Cestování za obchodními partnery bylo v 90. letech někdy docela dobrodružné, a to nejen kvůli poměrně hlubokým dírám na silnici. I kvůli ostatním řidičům. Jednou, když jsme jeli z Prahy do Brna, u krajnice mával muž, že potřebuje pomoc. Prý mu došel benzín, na zadním sedadle seděla žena a konejšila plačící dítě. Říkal, že u sebe nemá žádnou hotovost, a nabídl nám za dva tisíce korun náramek. Samozřejmě z pravého zlata... Chtěli jsme mu pomoci a s výměnou souhlasili. Když jsem to pak vyprávěl ve firmě, čeští kolegové se našemu zcela bezcennému „dálničnímu zlatu“ smáli. Evidentně všichni kromě nás tento trik znali. Od té doby, když jedu autem, už zase věnuji větší pozornost dírám na silnici než autům, která stojí u kraje. « zpět
V roce 1997 jsem nastoupil jako zástupce výkonného člena představenstva ČNOPK v Česku. Zájem německých firem o český odbytový trh byl enormní. Dvanáct zaměstnanců denně zpracovávalo 60-80 poptávek týkajících se vstupu na trh skoro jako na běžícím pásu, práce o víkendu nebyla výjimkou, ale standardem. Dnes se tomu říká 24/7. Během uplynulých desetiletí se z odbytového trhu stal nákupní trh a high-tech lokalita německých firem. Kolegové již nepracují 24/7, ale díky tématům budoucnosti jako průmysl 4.0, výzkum a vývoj, umělá inteligence, energetická efektivita nebo udržitelnost je práce a s ní související výzvy složitější a nesrovnatelně zajímavější. Podobně zajímavé a plné výzev jako český trh! « zpět
Správa pohledávek byla v devadesátkách skutečně veselá. Spojovaná spíše s vymahači z východu. Jedna reklamní agentura nechtěla zaplatit tiskárně za nepovedený tisk brožur na obklady z kamene. Spor byl v tom, že kámen na papíře prý nevypadal jako skutečný kámen. Tiskař byl nešťastný, zkrachoval by. Asistoval jsem u vyjednávání a dohoda se povedla. Ředitel reklamní agentury přinesl téměř milion korun v hotovosti. Z dnešního pohledu nemyslitelné. V jiném případu jsem musel rozhodnout ihned, zda místo peněz akceptuji úhradu dluhu ve formě sportovních batůžků. Rozhodnul jsem a batůžky vzal. Věřitel je ale nechtěl. Dluh jsem zaplatil ze svého a batůžky ještě roky rozdával svým známým. « zpět
V roce 1993 jsem řídil česko-slovenské zastoupení farmaceutické korporace BerlinChemie/Menarini. Jednou jsme měli důležité jednání na ministerstvu zdravotnictví. V předvečer přiletěl z Florencie CEO a z Berlína německé vedení. Dohodli jsme se, že vyzvednu našeho italského šéfa. Tehdy jsem bydlel v pavlačovém bytě na Žižkově. Ráno jsem vyšel z bytu na pavlač, zabouchl dveře a zjistil, že dveře na domovní chodbu jsou zamčené (a můj 4,5 kg těžký mobil v autě). Musel jsem se „vloupat“ oknem do bytu sousedů a z jejich pevné linky zavolat přítelkyni. Ta zavolala mému šéfovi, že jsem uvízl ve výtahu, a přijela mě vysvobodit. Na jednání jsme tak přijížděli ve třech etapách. Německé vedení včas, italský manažer s hodinovým zpožděním a jako poslední ředitel českého zastoupení... « zpět
Začátkem 90. let jsem spoluzakládal pražskou pobočku německé PR agentury. Od začátku jsme se pro naše české kolegy, kteří do té doby většinou znali jen socialistickou monotónní pracovní rutinu, pořádali školení a semináře, abychom je připravili na nové podmínky. Patřila k nim i školení v oblasti komunikace a prezentace. Jednou si klient stěžoval, že jsme nedodali včas tiskovou zprávu. Zeptal jsem se kolegy, který to měl na starosti, proč. A ten pohotově a sebevědomě odpověděl: „Minulý týden jsme měli školení o komunikaci. Lektor nám říkal, že se nemáme unáhlovat a říkat na všechno ano, máme věci zvažovat a alespoň jednou denně říci ne.“ Tak to už jsem si mohl sbalit veškerý svůj komunikační verkcajk… « zpět
Svou kariéru jsem vlastně začal na kole v Českých Budějovicích. Tehdy jsem hledal téma své diplomové práce. Jel jsem z jedné firmy, ale jejich zadání se mi úplně nelíbilo. Projížděl jsem kolem budovy, na které byl nápis BOSCH. Říkal jsem si, dobře, tady bych se taky mohl zeptat. Kdyby mi tenkrát někdo řekl, že u Bosche zůstanu dalších třicet let, myslel bych si, že se zbláznil... Napsal jsem diplomku, nastoupil v montážním výrobním závodě. Taková byla realita. Dnes už jsme někde úplně jinde. Ale tento první kontakt byl pro pětadvacetiletého kluka zajímavý a atraktivní, protože se jednalo o automotive. Byla možnost cestovat do Německa. Tam jsme získali zkušenosti, naučili jsme se nové procesy a jak řídit firmu. Bosch se už tehdy vyznačoval atraktivní personální politikou. A to zůstalo až do dneška.😉 Byla to krásná doba – a příležitost. « zpět
Politický obrat 1989 – Najednou nic nebylo jako dřív. Všechno bylo zpochybněno. Začalo období dramatických změn. V roce 1990 jsem nastoupil jako vedoucí oddělení průmyslu Obchodní a průmyslové komory (IHK) Drážďany. Mým úkolem bylo podporovat mezinárodní spolupráci firem. Sám jsem měl úzké vztahy s tehdejším Československem, ale najednou bylo všechno úplně jinak. Po určité fázi rozvoje a sebepoznání nově vzniklé komory jsme se zaměřili na Česko. Vytvořili jsme Kontaktní centrum pro sasko-českou spolupráci jakožto dvojjazyčné kontaktní místo pro naše firmy. Byl to rychlý rozhodovací proces, jemuž následovalo rozhodnutí, že se IHK Drážďany v roce 1993 stala členem ČNOPK. Pro spolupráci s kolegy v ČNOPK bylo toto trvalé spojení vždy důležité a obohacující. « zpět
Postavit továrnu v Čechách se Franz Borgers rozhodl z přesvědčení. Zaujala ho poloha, země, kultura. Pracovní nasazení českých zaměstnanců ho ohromilo už v prvním roce výroby. Sobota ráno, podzim 1995: Vyhořel sklad naší logistické firmy v Německu. Shořelo všechno včetně veškerých zásob pro pondělní dodávku na montážní linku automobilů. Bylo nutné okamžitě nastartovat výrobu v České republice, připravit celní dokumenty a doplnit zásoby. Byla to 90. léta – mobilní telefony, často ani klasické telefony nebyly v každé domácnosti samozřejmostí, spediční agentury o víkendech nefungovaly, celní úřad byl zavřený. Vedoucí našeho závodu se bez řečí vydal se svou dodávkou na cestu, objížděl jednotlivé zaměstnance, doslova u nich klepal na dveře, posbíral jich 100, vyzvedl z domova celníka a v neděli z továrny vyjel plný kamion! Zákazník byl spokojen – máme tu skvělý tým! « zpět
Můj první přímý kontakt s Českou republikou se odehrál před sedmi lety v Teheránu. S manželkou jsme byli pozváni na recepci, kterou pořádal tehdejší český velvyslanec Petr. Jeho žena Margarita přivítala moj ženu Natálii, původem z Ruska, s ironickým mrknutím a slovy: „No, ty víš, jak ‚moc‘ máme Rusko rádi...“ Stali jsme se stálými hosty recepcí v rezidenci českého velvyslance v Teheránu. Kromě skvělých lidí jsme se seznámili s výbornou českou filmografií (např. Ropáci) a u Petra a Margarity vždycky bylo nejlepší pivo v zemi – česká ambasáda byla oázou. Později jsme se opět setkali v Praze, podnikáme spolu cyklovýlety z Prahy do Drážďan a stali se z nás blízcí přátelé. « zpět